|
|
|
|
|
Výtvarný názor JIŘÍHO STEJSKALA vykrystalizoval od poloviny šedesátých let do tvarové redukce a stylizace obsahu a formy jeho námětů. Toto osobité pojetí odvedlo prvé pozitivní výsledky v několika obrazech, jež se staly zárodkem cyklu „Jihočeská města“, na němž autor dodnes pracuje. V těchto jihočeských prospektech se soustředěně zaměřil jen na to, co je pro každý městský motiv nejvýraznější a nejpodstatnější. Spolu s dalšími náměty inspirovanými jeho cestami do zahraničí vznikla četná obrazová série uměleckého významu. Stejskalův přínos v této oblasti spočívá v tom, že do sféry městské veduty přenesl některé výrazové principy, formované moderními výtvarnými poetikami. Na prvém místě je to zákon plošnosti, požadující odstranění tradiční perspektivy a její nahrazení důslednou projekcí všech tvarových prvků do jedné roviny obrazového povrchu. Toto hledisko je do jisté míry uplatňováno i v zátiších. Schopnost zadívat se na městský celek jako kompoziční souhrn základních pohledových dominant otevírá Stejskalovi cestu k samostatné krajinářské činnosti. Také v těchto spíše menších obrazech, využívajících působivě i barevnosti sametově hebkého velurového papíru nebo struktury perličkového plátna, uplatňuje svou osobitou malířskou metodu. Zůstává založena na obrysové kresebnosti hlavních terénních plánů a na siluetovosti zobrazovaných předmětů a přírodních útvarů podtrhovaných rytmičností bílých linií. V motivech zátiší parafrázuje jednoduchou skladbu „tichých věcí“ každodenní potřeby i odešlého času, v nichž ožívá nostalgická tónina lidového umění, která je v kulturním prostředí jižních Čech stále platnou životní hodnotou. PhDr. Luboš Hlaváček, CSc. Několik ukázek z díla. Kliknutím fotografii otevřete i zavřete |
) ) )
|
) ) |
 |
|
|
)
